Duší našeho včelařství je Jaroslav Havlín, můj otec.
Narodil se 15.10.1938 jako syn živnostníka pekaře a tak jak bylo tenkrát zvykem, bylo mu i předurčeno jít stejnou cestou, tedy vyučit se v oboru pekař. V 50. letech však zasáhla ruka doby, pekárna ve Zlivicích byla znárodněna, a otec nastoupil jako údržbář do Písecké pekárny Merkur, kde zůstal až do důchodu.
Jeho koníčkem bylo radioamatérství, a zdokonalil se tak, že uměl opravovat televize. Tak ho známí a lidé z rodné vesnice volali, když jim “vypadnul” obraz. Brzy mu to ale bylo také zakázáno, protože se prý neprávem obohacoval (asi ty vajíčka a kus uzeného..?). Tak to tenkrát bylo. A snad za ty různé ústrky se tajně bouřil a podrýval totalitní režim tím, že sledoval západní televize. K tomu ale potřeboval hodně antén, takže se dům ve Zlivicích stal dobře střeženým objektem.
Naštěstí jsme přežili všichni bez velkých jizev do doby revoluce a hned jak to bylo možné, zažádal o vrácení pekárny a začal podnikat. Zlivický chléb je známý široko daleko.
Během této, pro něj těžké doby, kdy nemohl svobodně rozvíjet svůj talent (měl hlavu plnou nápadů a šikovné ruce), se realizoval ve včelaření. U včel mu bylo nejlíp. Včelám říkal “moje holky” a miloval je nade vše. Vždy se nemohl dočkat jara až první slunce včely vytáhne ven a vše začne nanovo. Rytmus celé naší rodiny se podřizoval rytmu včel.
Začalo to v Borečnici. Jaká náhoda, když si jeho bratr namluvil dceru Vladislava Krause, který v té době už byl velký včelař. Tam ke včelám přičichnul poprvé. Mě bylo asi 6 let, když si pořídil vlastní včely a včelín ve Vráži U Písku. Tenkrát jsem stejné nadšení s ním nesdílela. Byla jsem malá a žihadla bolely. Včely byly zlé a na vzdálenost cca 100 metrů od včelína útočily. Chodily jsme s oteklou hlavou do školy, byly jsme terčem posměchu u spolužáků. Tak kdo by se radoval.
Postupem času se vše začalo proměňovat. Táta se s velkou intenzitou začal zajímat o chov mírumilovných včel. Seznámil se s inseminací a začal rozchovávat z toho nejlepšího. A skutečně se za pár let staly z divošek mírumilovní “beránci”. Včely mi voněly, často jsem jen pozorovala jeho práci, občas mi bylo dovoleno provést nějaké ty úkony samostatně. Jeho včelaření začalo vzkvétat a rozrůstalo se velmi doširoka.
Přišlo hodně úspěchů. Největší zlom v jeho životě byla pozvánka Slovinskými včelaři k projektu zachování Kraňské včely. Spolu s Vladislavem Krausem pracoval celou sezónu v Lublani. Sváželi včelstva z různých koutů Slovinska a hledali čistou rasu. Získal tím ohromné množství zkušeností, které pak přenesl do vlastního chovu. Seznámil se s mnoha významnými slovinskými včelaři a přátelství s nimi udržoval mnoho let, vzájemně se navštěvovali a předávali si své zkušenosti.
Úspěchy přicházely i v Čechách. Dělal přednášky po celé republice. Pořádal včelařské aktivy u sebe na včelíně a šířil dál své poznatky. Když jsem mu říkala, “Teda ty jseš slavnej, ty jseš dobrej” vždy odpověděl: “To ne já, to moje včely!”
Jeho největší bolestí byl odchod jeho dcery, mojí sestry Ivany. Nikdy si ale nestěžoval.
Nemoc ho dostihla v plné sezóně. Následovník včelař nebyl, tak mi nezbývalo nic jiného než převzít štafetu já, “slabá žena”. Ještě celou zimu jsme plánovali novou sezónu společně. Zemřel 7.5.2012. Ten den se nám narodili první matky.
Ze včelařské historie Jaroslava Havlína:
- Začátek včelařství r.1973
- stavba proletové haly v r. 1977 se skupinou nadšených chovatelů matek písecka přítelem ing.Vladislavem Krausem z Borečnice, př. Jaroslavem Bicanem z Písku, př. Janem Košatkou z Kluk . Více ZDE
- začátek inseminace v r. 1977
- 1980 3 měsíce v tehdejší Jugoslávii zúčastnil se velkého projektu pro zachování Slovinské kraňky
- 1982-85 učil inseminovat v Německu ve Schwandorfu místní včelaře
- 1986 až 1989 dálkově vystudoval školu učitelů včelařství provozovanou ČSV v Křemencově ulici v Praze a stal se učitelem včelařství
- od r. 1987 vznikl založil rozmnožovací chov
- 1989 opět v Jugoslávii spolupracuje na chovu a selekci matek
- založil chov matek v plexiboxech
- Každý rok vyprodukoval více jak 400 matkek inseminovaných a k tomu volně spářené
- 2007 Ocenění ve Slovinsku za zachování včely kraňky
- zemřel 7.5.2012
- 1.3.2013 bylo rodině předáno vyznamenání udělené Republikovým výborem Českého svazu včelařů. o.s. – čestný odznak in memoriam “ZASLOUŽILÝ VČELAŘSKÝ PRACOVNÍK” za dlouholetou a úspěšnou činnost ve prospěch českého včelařství a včelařské organizace.
- 2017 předání vyznamenání slovinskými včelaři
